Vyprodaný KD v Holicích viděl, co je mezi nebem a zemí

Hra, která si získala svým scénářem nejednoho divadelního diváka po celém světě, hrála se taktéž v pardubickém Východočeském divadle, kde si vysloužila titul Inscenace roku 2015, nyní doputovala až do Holic.

Autorka Pam Valentine by jistě ocenila, že holičtí ochotníci pod vedením Kryštofa Šimka dokázali zaplnit velký sál tamního kulturního domu právě její hrou. Pokud v sobotu člověk dorazil do Holic okolo 19. hodiny, dýchl na něj pocit, že se zde nutně musí odehrávat velmi slavnostní událost. Do tmy zahalené ulice mírně ospalého města zkrápěné pozvolna padajícími kapkami by toho příliš neprozradily, ale lidé proudící v hojném množství k místnímu kulturnímu domu oblečení do těch nejslavnostnějších rób a obleků již mnohé naznačili.

Někdo se přišel podívat na svého příbuzného, jiní už ví, že jméno Kryštofa Šimka a Divadelního spolku mladých zaručuje kvalitní podívanou, a tu si nechtěli nechat ujít. Jestliže jsem někdy měl přehnaná očekávání, tak tolik diváků jsem nečekal, ani v nejlepším možném snu. Při vstupu do sálu nasáváme příjemnou a uvolněnou atmosféru protkanou očekáváním, které ve stínu předchozích úspěchů je zcela pochopitelné. Vidíme scénu a muže ležícího na gauči. Čas do začátku představení jsem vyplnil debatou se spolužáky, aklimatizací na druhou řadu, kde jsme měli rezervované lístky, což v případě holického "kulturáku" znamená být ději na dosah, a přemýšlením, zda pozice, ve které muž leží na gauči, je vůbec pohodlná. Nakonec jsem dospěl k závěru, že vzhledem k jeho častému vrtění se asi příliš pohodlná není.

Kolikrát je při výborně hraném představení jedinou skvrnkou nefungující chemie - tedy lidé se nesmějí ve chvílích, kdy by se očekávalo, že tomu tak bude a atmosféra mezi diváky a účinkujícími je jakýmsi způsobem svázaná. V Holicích ale možná až podezřele dobře vše fungovalo - představení klapalo, hercům se vyhýbaly trapasy a přeřeknutí a chemie v sále byla úžasná. Zkrátka vše běželo možná až fádně dobře. Nakonec toto zmínil i režisér představení Kryštof Šimek.

Představení v sobě obsahovalo neuvěřitelně propracované momenty. Opravdu už dlouho se mi nestalo, že by ve mě jakýkoliv umělecký počin dokázal probudit tolik rozporuplné emoce - v jednu chvíli se člověk dokázal opravdu upřímně zasmát a následně přišel moment, který dokázal vehnat slzy do očí nejednomu přítomnému a já samozřejmě nebyl výjimkou. Co si ovšem zaslouží uznání za originalitu a nápaditost, je závěr představení - to byla věc, která zasáhla snad úplně všechny. Nejen z tohoto důvodu následoval zasloužený dlouhý aplaus pro všechny, kteří se na představení jakkoliv podíleli.

Každopádně na svůj velký úspěch bude toto představení navazovat minimálně jednou reprízou. Ta se blíží rychlým tempem - v sobotu 27.4. opět v holickém kulturním domě nastane druhá šance pro shlédnutí mimořádně povedené inscenace. Neváhejte tedy toto představení navštívit. Redakce rádia Trojka vám ho vřele doporučuje.